Na titulní strance máme fotku se čtyřmi kočkami. Bohužel černošedá kočička Meggi už nežije, zakousl nám jí cizí pes. Máme místo ní nové koťátko.Takže teď Vám představím naše kočky.

  Nejstarší je bíločerný kocour Šmudla. Přinesli jsme si ho z Měcholupského útulku v říjnu 1996. Když jsme tam přišli, nevěděli jsme kterou kočičku si vzít. Seběhlo se jich na nás strašně moc a všechny se chtěly mazlit. Jediný bíločerný kocourek stál opodál a přišel až po chvíli. Paní co se tam o kočky stará,nás prosila, ať si vezmeme jeho, že je tam první den a není tam ještě zvyklý. No a tak už byl náš. Je to snad nejmazlivější kocour na světě a nikdy jsem nelitovala že jsme si vybrali právě jeho. Šmudla je velký dobrák a miluje psy, pořád by se s nimi mazlil. Dále je velký lovec myší a potkanů. Ze všeho nejraději má melouny může se po nich utlouct.

  Další náš kocour je hnědý mourek Klovis. Je to potomek naší kočičky, která bohužel nepřežila kastraci. Klovis je velký rošťák, chová se pořád jako koťátko. Akorát to už trošku bolí, když se do mě zakousne a začne kopat zadníma nohama. Narodil se 10.6.1998. Rád chodí se mnou a se psy na procházku, když mu náhodou uteču, tak je pěkně naštvaný. Hrozně rád na někoho číhá a pak na něj skočí.Většinou to odnese Andík, který nic netušící si čmuchá něco v trávě a pak se ho pěkně lekne.

  Naše jediná kočička je šedivá mouratá Peggy II. Je to potomek naší kočičky, kterou jsme nedávno pohřbili. Narodila se 10.5.1999. Je to velká tulačka, klidně nepřijde dva dny, jinak je to velký mazlíček. Ráda spinká na svém gauči ( když je zrovna doma ). Nejraději nosí domu své úlovky živé. Vždycky strašně nahlas mňouká, než se přijde někdo podívat. Potom je spokojená a myš pustí, ta se má většinou k světu a tak jí honíme po obýváku. Dále Peggy miluje krabice všeho druhu, jakmile se nějaká objeví, ona je první kdo v ní spí. Jednou se snažila napresovat do krabičky od foťáku, ale moc jí to nešlo. Užijeme si sní hodně legrace, je to takoví malý průzkumník.

  Poslední je černobílý kocourek Felix, kterého jsme si pořídili dva měsíce po smrti naší kočičky. Byla jsem rozhodnutá že si už žádnou kočku nepořídím, ale zbyla nám prázdná miska po Meggi a tenhle kocourek potřeboval domov. Felix vyrůstal v areálu nemocnice a byl odkázán s ostatními kočkami na pracovníky nemocnice, kteří je zde krmili. Když jsme si ho přinesli, tak jsem s nim šla druhý den na veterinu. Měl zánět v očíčkách, svrab v uších, afty v puse a šelest na plicích. Musela jsem s ním chodit každy den na injekce a potom dostal ještě na čtrnáct dnů antibiotika. Teď se z toho všeho dostává a oplácí nám to svojí nákloností. Je to velký mazlík a krásně si hraje s našemi jorky. Doufám že z něho vyroste krásný zdravý kocour, který nám bude přinášet samou radost.

Emil

Peggy I.

Meggie